Jak opravdu zhubnout: pravda o hubnutí, kterou ti nikdo neřekne

Hubnutí není o tom, jak rychle seskakuješ z váhy. Je to o tom, jak dlouho ji tam držíš. Většina lidí zhubne - a pak se vrátí zpět. Proč? Protože se učí jen o dietách, ne o životním stylu. Když skončí dieta, vrátí se staré návyky. A s nimi i kilo. Pravda je jednoduchá: neexistuje rychlá cesta k trvalému hubnutí. Existuje jen jedna cesta - ta, která ti nebere radost z života.

Co opravdu způsobuje přibírání váhy?

Nikdo ti neřekne, že největší příčinou přibírání váhy není cukr. Není to tuk. Není to chléb. Je to stres. Když jsi stresovaný, tělo uvolňuje kortizol. Ten ti říká: „Ukládej tuk, připrav se na hlad.“ A nejvíc tuků ukládáš právě kolem břicha. To je důvod, proč lidé, kteří pracují 12 hodin denně, spí málo a jsou vždycky na hranici vyčerpání, nemůžou zhubnout - i když jedí jen zeleninu a kuřecí prsa.

Stres způsobuje i nekontrolované jídlo. Když jsi unavený, tělo vyžaduje rychlou energii. A ta je v cukru, v sladkém, v rychlém jídlu. To není slabost. To je přežití. Tvůj mozek neví, že je to 2026. Myšlenka „přežít“ je stále stejná jako před 50 000 lety.

Co opravdu funguje na hubnutí?

Necháš-li stres, příroda ti dá nástroje. Nejsou to dietní tablety. Nejsou to detoxy. Jsou to tři věci:

1. Spánek - 7-8 hodin denně. Lidé, kteří spí méně než 6 hodin, spalují o 30 % méně tuků během dne. Výzkum z Harvardu ukázal, že nedostatek spánku zvyšuje chuť na sladké o 45 %.
2. Pohyb - ne nutně hodina v posilovně. Stačí 30 minut denně chůze. Ale ne chůze po obchodním centru. Chůze venku, na čerstvém vzduchu, bez telefonu. Tělo potřebuje pohyb, který nevnímá jako trest. Pohyb, který ti dává klid.
3. Jídlo, které tě nasycuje - ne jídlo, které ti říká „máš to za sebou“. Tělo potřebuje protein, vlákninu a zdravé tuky. Tři věci, které ti řeknou: „Už jsem sytý, nechám to.“

Nejsem proti zelenině. Ale když jíš jen zeleninu a nejíš vůbec tuky, tělo se přepne do režimu „hladovění“. A začne ukládat tuk jako zálohu. To je ten důvod, proč někteří lidé na „zdravé“ dietách zhubnou jen o 2 kilo a pak se zase vrátí.

Co se stane, když přestaneš počítat kalorie?

Počítání kalorií je jako sledování vody v koupelně, když se ti vylévá z kohoutku. Můžeš počítat každou kapku - ale nevyřešíš problém. Problém je, že kohoutek netěsní.

Když přestaneš počítat kalorie, začneš poslouchat tělo. Když jíš jídlo, které tě nasycuje, nechceš jíst navíc. Když spíš dost, nechceš se vyhrabávat do lednice po půlnoci. Když jsi klidný, nechceš jíst z emocí.

Neříkám, že kalorie neexistují. Existují. Ale nejsou klíčem. Klíčem je kvalita jídla. Když jíš celozrnný chléb, vajíčka, zeleninu, ořechy, ryby a maso z kvalitních zdrojů, tělo ti řekne: „Mám všechno, co potřebuji.“ A pak přestaneš mít hlad.

Co dělají lidé, kteří opravdu zhubli a nevrátili se?

Nechávají si čas. Nenechávají se unést trendy. Nezkoušejí 5 diet za měsíc. Dělají tři věci:

• Začnou spát. Přesunou si večerní scénku z telefonu na knihu. Vypnou světlo o 22:00. Neříkají „dnes to nechám“ - dělají to každý den.
• Začnou chodit. Každý den 30 minut. Bez cíle. Bez měření kroků. Jen chodí. Většinou s někým, kdo jim dělá radost. Nebo s psem. Nebo s poslechem hudby, která je nezatěžuje.
• Začnou jíst pomalu. Nesnědí oběd za 7 minut. Sednou si. Přečtou si, co jedí. Odpovídají si na otázku: „Co tě to naplní?“ A ne: „Kolik má to kalorií?“

Nikdo z nich nezačal s dietou. Začali s klidem. A klid je ten jediný prostředek, který tělo rozumí.

Proč „nulový cukr“ neznamená „nulový tuk“?

Na trhu je spousta potravin s nápisem „bez cukru“. Ale co se stane, když přečteš seznam složek? Místo cukru je: fruktóza, glukóza, med, kokosový cukr, agávé, dextróza, maltodextrin.

Všechny tyto látky se v těle přemění na cukr. A tělo je nerozliší. Když jíš „bez cukru“ granoly s medem a kokosovým cukrem, tělo dostane stejnou dávku, jako kdyby ses napřímo napil sladkého nápoje.

Nejlepší způsob, jak se vyhnout skrytému cukru: jedíš jen věci, které se nezpracovávají. Ovoce. Zeleninu. Vajíčka. Maso. Ořechy. Rýži. Čočku. Když to nemůžeš vypěstovat, získat z lesa nebo zahrady - je to pravděpodobně zpracované.

Co dělat, když se to zdá nemožné?

Když jsi unavený, stresovaný, přepracovaný a máš pocit, že se nic nezmění - nezačínej s dietou. Začni s jednou věcí. Jedinou.

Možnosti:

• Přesuň si večeři o 30 minut dříve.
• Odlož si telefon 1 hodinu před spaním.
• Přidej do oběda jednu porci zeleniny.
• Chodíš ven 10 minut každý den.

Nedělej to, protože chceš zhubnout. Dělej to, protože chceš cítit se lépe. Když se začneš cítit lépe, tělo začne reagovat samo. Zhubneš, protože to chceš - ne protože musíš.

Co je naopak špatně?

Neříkám, že nejíš cukr. Říkám, že když ho jíš, máš vědomí, proč. Když si koupíš dort, neříkej si: „Dneska jsem selhala.“ Řekni si: „Dneska jsem si to dovolila.“ A pak jdi ven a chodíš. Nebo si přečteš knihu. Nebo si zavoláš přítelkyni.

Hubnutí není o tom, aby ses stal dokonalým. Je o tom, aby ses stal trvalejším. Když přijmeš, že někdy budeš jíst špatně, přestaneš se za to trestat. A když přestaneš se trestat, přestaneš se také přebírat.

Co ti tělo říká, když se zhubneš trvale?

Když zhubneš trvale, tělo ti dá:

• Spokojenost s jídlem - nechceš jíst navíc, protože už nemáš hlad.
• Spokojenost s pohybem - chceš jít ven, protože ti to dělá radost.
• Spokojenost se spánkem - nechceš přesouvat večer na půlnoc, protože víš, že ráno budeš cítit lépe.

Tyto věci nekupuješ. Nezískáš je z aplikace. Nezískáš je z dietního plánu. Získáš je z klidu. Z trpělivosti. Z toho, že přestaneš bojovat se svým tělem - a začneš s ním spolupracovat.

Co dělat, když se zase vrátíš?

Když se vrátíš - neznamená to, že jsi selhala. Znamená to, že jsi člověk.

Neříkej si: „Tak to už je konec.“ Řekni si: „Co jsem přeskočila?“

Byla to spánek? Byl to stres? Byla to izolace? Byla to nuda? Když najdeš příčinu, najdeš i cestu zpět. Nechceš se vrátit zpět do stejného stavu. Chceš se vrátit do lepšího.

Neexistuje „příště“. Existuje jen teď. A teď je to, co máš. Ne to, co jsi ztratila. Ne to, co jsi měla. Ne to, co bys měla mít. Teď. A teď je to, co můžeš změnit.