Co je to rizikové chování a proč to ohrožuje vaše zdraví

Rizikové chování není jenom to, že někdo pije příliš nebo jezdí rychle. Je to každá činnost, kterou děláte, i když víte, že vám může poškodit tělo, mysl nebo budoucnost. A nejhorší na tom je, že často nevypadá jako nebezpečí. Může to být denní kouření, přehánění s alkoholem, neustálé přetížení, nespánek, nebo dokonce to, že se vyhýbáte lékaři, protože se bojíte výsledků.

Co vlastně znamená rizikové chování?

Rizikové chování je konkrétní jednání, které zvyšuje pravděpodobnost poškození zdraví. Nejde o náhodný výběr, ale o opakující se vzorce. Někdo si například každý víkend vypije pět piv a říká si: „To je jen odpočinek.“ Ale tělo to pamatuje. Každý ten víkend zvyšuje riziko onemocnění jater, vysokého krevního tlaku a deprese. To není „životní styl“, to je rizikové chování.

Nejde jen o látky. Může to být i to, že se necháte přetížit prací, abyste „dokázali“, nebo že se vyhýbáte lékařským prohlídkám, protože „všechno je v pořádku“. Výsledek je stejný: vaše tělo se pomalu ničí, aniž byste to včas viděli.

Nejčastější formy rizikového chování

Nejviditelnější rizikové chování jsou ty, které se dají snadno poznat. Ale nejnebezpečnější jsou ty, které si lidé neuvědomují.

• Kouření - i jedna cigareta denně zvyšuje riziko infarktu o 50 % v porovnání s nekouřícími. A to i když „nejsou to žádné balíčky“.
• Přehánění s alkoholem - více než tři jednotky alkoholu denně u mužů a dvě u žen je už hranice, kdy se začíná poškozovat mozek i játra.
• Nespánek - pravidelný nedostatek spánku (méně než 6 hodin denně) zvyšuje riziko cukrovky, obezity a deprese. Tělo potřebuje spánek jako palivo - bez něj se nespustí regenerace.
• Neaktivní životní styl - sedění více než 8 hodin denně je ekvivalentem kouření. Zvyšuje riziko srdečních onemocnění, krevních sraženin a i některých druhů rakoviny.
• Ignorování příznaků - „To už mi přešlo“, „Nevadí, to se stane“ - tyto věty jsou nejčastějšími důvody, proč lidé přijdou o život. Bolest na hrudi, nevysvětlitelné hubnutí, neustálé únava - to nejsou „jen příznaky“.

Proč to děláme?

Nikdo nezačíná kouřit, protože chce mít rakovinu plic. Nikdo nevypije pět piv, protože chce selhání jater. Ale rizikové chování se nevytváří v jednom okamžiku. Vzniká pomalu, skrze malé kompromisy.

„Jen dnes“ se stává „každý den“. „Zítra to přestanu“ se stává „za měsíc“. A když se to stane běžným, přestanete to vnímat jako riziko. Začnete si to ospravedlňovat. „Všichni to dělají.“ „To je normální.“ „Já jsem jiný.“

Psychologové to nazývají „normalizace rizika“. Čím déle to děláte, tím méně to působí jako nebezpečí. A právě v tom je podstata problému. Největší riziko není samotné chování - je to, že jste ho přestali považovat za riziko.

Co se děje v těle?

Když kouříte, váš organismus se každý den přizpůsobuje toxinům. Plíce se zhušťují, cévy se ztuhují, krevní tlak stoupá. Ale vaše tělo vám neříká: „Přestan!“ - říká vám: „Jdu dál.“

Když piješ každý den, tvá játra se učí zpracovávat více alkoholu. To zní dobře? Ne. To znamená, že potřebuješ více, abys dosáhl stejného efektu. A to je začátek závislosti.

Když neospíš, tvoje mozek nezpracovává emoce. Stres se hromadí. Hladina kortizolu - hormonu stresu - zůstává vysoká. To způsobuje, že tělo nezpracovává cukr správně. A za pár let máš cukrovku.

Nejde o jednu věc. Je to systém. Každé rizikové chování otevírá dveře dalším problémům. Když kouříš, můžeš mít i problémy se spánkem. Když neospíš, jíš víc sladkého. Když jíš sladké, zvýšíš krevní tlak. A tak dál.

Co můžeš udělat?

Nejsi ztracený. Nejsi „špatný“. Jen jsi se dostal do smyčky, která ti neumožňuje vidět jasně. A to se dá zastavit.

1. Začni pozorovat - nekupuj si náhradní návyky. Jdi k lékaři, ne k lékárni. Zapiš si, co děláš každý den - kdy kouříš, kdy piješ, kdy neospíš. Nejde o to, že bys měl přestat hned. Jde o to, abys věděl, kde je problém.
2. Uprav jednu věc najednou - nechci, abys přestal kouřit, pít a zároveň začal běhat. Vyber jednu věc. Například: „Zítra nebudu kouřit před spaním.“ Nebo: „Půjdu spát o 30 minut dříve.“ Malé kroky fungují lépe než velké sliby.
3. Najdi podporu - nejsi sám. Lidé, kteří přestali kouřit, si říkají: „Nemohu to udělat sám.“ A mají pravdu. Můžeš se obrátit na terapeuta, na podpůrnou skupinu, nebo jen na někoho, kdo tě slyší bez soudění.
4. Přiznej si, že to je riziko - neříkej si: „To je jen životní styl.“ Řekni si: „To je rizikové chování.“ Až to přijmeš, začneš mít moc.

Když se změníš, co se stane?

Po třech týdnech bez kouření se tvé plíce začnou regenerovat. Po šesti měsících budeš mít lepší spánek, méně stresu a větší energii. Po roce budeš mít o 50 % nižší riziko infarktu.

Po třech měsících bez přehánění s alkoholem se tvá játra vrátí do původního stavu. Tvoje nálada se zlepší. Ztratíš tu „těžkou hlavu“ po víkendu. A začneš si všímat, jak se cítíš, když jsi v klidu - a to je lepší než jakýkoli alkohol.

Nejde o to, aby ses stal „perfektní“. Jde o to, abys přestal sebe sama ničit. A to je největší zdravotní krok, který můžeš udělat.

Co dělat, když se to zase vrátí?

Zpět se to vrátí. Většině lidí. A to je v pořádku. Neznamená to, že jsi selhal. Znamená to, že jsi člověk.

Když se vrátíš ke kouření po třech týdnech klidu - neviny si. Zkus to znovu. Zkus to jinak. Možná potřebuješ jiný způsob, jak se vypořádat se stresem. Možná potřebuješ jinou podporu. Nebo prostě jsi nebyl připraven.

Neexistuje „správný způsob“, jak přestat. Existuje jen ten, který ti funguje. A pokud ti to zatím nejde - neznamená to, že to nebude fungovat někdy jindy.

Co dál?

Není potřeba měnit všechno najednou. Stačí jeden krok. Dnes. Zkontroluj si: co děláš každý den, co ti bere energii, co tě těží? A pak se zeptej: „Je to věc, která mě dělá silnějším, nebo mě ničí?“

Zdraví není o dokonalosti. Je to o tom, abys se nechával ničit. A každý den, kdy se rozhodneš nekouřit, nevypít, nebo jít spát - je to vítězství. Malé, ale skutečné.